Období kolem Vánoc je naplněné očekáváním různého druhu, děti se těší na hory dárků a zbytek rodiny na jejich rozzářené oči při trhání balicího papírů a objevení vysněné hračky, ale co když hračka nestačí a děti chtějí víc? Televizní reklamy, vrstevníci, oblíbení youtubeři a rodina postupně navyšovala očekávání a to do takových rozměrů, že je už zkrátka není možné splnit. Děti neví o hypotéce na dům, leasingu na auto, o nájmu a dalších každoměsíčních radostech, které si nebezpečně zahrávají se stavem účtu, děti jen poslouchají, co jim dospělí slibují. V předvánočním období snad každý rodič reaguje stejně, cokoliv co není možné koupit v tuto chvíli, mají děti napsat na seznam přání Ježíškovi, pokud budou hodné, Ježíšek jim přinese spousty dárků. Pokud snědí zeleninu na talíři, vyčistí si zuby před spaním a půjdou brzy spát, přinese Ježíšek vše, co si přály. A tak i když to dělají neúmyslně, zvyšují rodiče očekávání svých dětí.

A tak je možné, že přeci jen uvidíme pohaslé jiskřičky v dětských očích a ticho, které vzniklo po posledním roztrženém papíru, bude narušené větou, zda je to všechno. Protože to rozhodně není vše, co bylo na seznamu, vše co bylo slíbeno za vzorné chování, a i když bude něco u babičky pod stromečkem a něco u dědečka, nebude to pravděpodobně stačit. Místo veselého pobíhání a hraní jsou zklamané obě strany, rodiče i děti, a to tak, že ani Popelčin nalezený střevíček náladu nevylepší.

Přitom právě o střevíčku by štědrovečerní večer měl být. Smysl Vánoc se v dnešním multikulturním světě může lišit, ale v dárkách by tkvít neměl. I když to tak nemusí vypadat, nejlépe si dle mého názoru užívají Vánoce prarodiče, samozřejmě ti, co mají to štěstí, že je jejich mladí zvou ke štědrovečernímu stolu, nebo přijedou na návštěvu na Boží hod. K rozzáření jejich očí stačí plný dům jejich potomků, mísa plná bramborového salátu a šťopička becherovky. Samotný fakt, že se rodina sešla po delší době pohromadě, Popelka našla střevíček a v Pelíškách zase měří kodiaka, stačí snad všem dospělým během vánočních svátků ke štěstí. Tak proč by štěstí dětí mělo záviset na množství dárků?

Děti zřejmě zatím neocení tradiční vánoční pochoutky ani kodiaka, ale to není pointou, jde o to, že o nastavené očekávání a přístup. Pokud jsou děti starší, je lepší zvolit upřímnost. Popovídejte si s dětmi, co opravdu chtějí, a co je v možnostech rodiny. Pokud si zrovna nemůžete dovolit větší rozmazlování, zkuste i mladším dětem vysvětlit, že musíte Ježíškovi pomáhat s nákupem dražších dárků, a proto je potřeba seznam Ježíškovi trochu zkrátit. Materiální dárky je také vhodné nahradit kupony na výlety a společně strávený čas s rodiči, který děti ocení více než celé hračkářství. K emočnímu vývoji dítěte nepřispěje žádná hračka tolik jako čas s mámou a tátou.

Nikdy není pozdě změnit přístup dětí k Vánocům, a protože se ve většině případů děti pouze snaží napodobit chování rodičů, je to na vás.  Ukažte tedy dětem, že si víc než nového stříbrného prstenu vážíte toho, že se znovu vidíte se sestřenicí, která přijela na Vánoce domů z Austrálie, že větší radost než nový župan přinesl fakt, že můžete společně celý den koukat na pohádky a pokud už letos máte nakoupenou spoustu dárků, zkuste jeden nechat k narozeninám a místo toho děti vzít na procházku vánoční Prahou. Na dárkách nás všechny baví nejvíce překvapení, tak zkuste některé věci ze seznamu nahradit překvapením v levnější variantě nebo již zmíněným kuponem na společně strávený čas, třeba na výletě. Společný čas vám udělá radost, a když budete šťastní vy, budou šťastné i děti.

Tak šťastné a veselé

Nikola Jarolímová