Prosinec je posledním měsícem v roce a většinou se nese v duchu vánoční příprav. Děti hned začátkem měsíce navštívil svatý Mikuláš se svými pomocníky a čekal je nácvik vánočních besídek, příprava vánočních jarmarků či vánočního zpívání, které se stalo tradicí na mnoha školách. Kromě toho děti navštívily nejrůznější vánoční akce, které pro ně připravilo město, knihovna, muzeum atd. Je tudíž jasné, že na učení již mnoho času nezbývalo. Přesto jsme nezapomněli a pilně trénovali vše, co bylo potřeba.

            I přes vánoční přípravy udělaly děti během prosince ve čtení velký pokrok a neustále se zdokonalují. Většina z nich již plynule slabikuje a asi tři děti se zlepšily natolik, že čtou bez slabikování a mohou se o to více zaměřit na porozumění textu. Postupně jsme se naučili čtyři nová písmenka: Z, D, K a Š a brzy nás čekají další. Zlepšila se i práce se skládací abecedou. Děti dokážou vymyslet a poskládat kromě slov i jednoduché věty, které pak přepisují do sešitu psacím písmem. Jen dvěma žákům činí skládání slabik a slov potíže, protože ve škole často chybí a doma málo procvičují. 

            Pokroky jsou vidět i v psaní. Mnohé děti přestávají tlačit na tužku a písmenka jsou již mnohem méně kostrbatá. Postupně jsme se naučili psát P, y, U, n, N, v, V. Jednotlivá písmena pak spojujeme do slabik a slov. Důraz je kladen na správný úchop a správné svazování písmen. Děti ví, že na tužku nesmí tlačit, přesto to však některým stále činí obtíže. Proto jsem rodičům doporučila koupit cvičné písanky nebo kopírovat pracovní listy s grafomotorickými cviky na uvolnění ruky. Velkou motivací je dětem pero, které možná dostanou pod stromečkem a kterým již brzy budou moci někteří psát, takže se snaží, trénují a uvolňují. Mimo písanku procvičujeme psaní i v podobě diktátů, opisů a přepisů, což je pro některé děti tvrdý oříšek, zvláště pro ty, co mají problémy s hláskováním.

           Co se dětem velice líbí, je četba na pokračování. V současnosti čteme knihu Kouzelná třída od Zuzany Pospíšilové. Některým se zalíbila natolik, že přemluvily maminku, aby jim knížku koupila domů. Úspěch mají u dětí i návštěvy knihovny, kdy si mohou samy vybrat a půjčit knihu, která je zaujme. Od útlého věku si tak budují lásku ke knihám a k četbě, což je pro ně, dle mého názoru, velice přínosné. Mnohem více, než hodiny strávené na mobilu nebo u počítače.

            V matematice jsme se postupně přesunuli k číslům do deseti. Děti již zvládají napsat číslice 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, sčítají a odčítají do 6, čísla porovnávají, vymýšlí slovní úlohy a kromě obyčejného počítání do sešitu o příkladech a matematice i přemýšlí a rozvíjejí si logiku. Při počítání pracujeme s číselnou osou, krokovacím pásem, hracími kostkami, používáme vystřižené číslice a další pomůcky. Nejvíce však děti baví počítání v pohybu, kdy hrajeme různé hry na rychlost a postřeh. Pětiminutovky už nedělají nikomu problém, až na to, že někteří při testu šidí psaní číslic, že někdy není poznat, co vlastně napsali.

            V Prvouce jsme se zaměřili na zimu v přírodě. Povídali jsme si o tom, co dělají zvířátka v zimě, o rostlinkách a stromech, o počasí, o zimních měsících, o oblečení a zimních sportech. Nejvíce však děti zajímaly zimní svátky, na které se těší snad každé malé dítě. Povídali jsme si, proč a jak slavíme svátek svatého Mikuláše, o Vánocích a o tom, kdo to byl Ježíšek a proč vlastně máme stromeček. Děti se seznámily s různými vánočními zvyky a některé jsme si samozřejmě společně vyzkoušeli. Děti si také donesly fotografie svých prarodičů a vyprávěly ostatním, jak u nich tráví prázdniny a jak slaví Vánoce babička s dědou. V hudební výchově jsme zpívali koledy, které k vánočním svátkům neodmyslitelně patří. Překvapilo mě, že hodně dětí doma s rodiči koledy vůbec nezpívá a vlastně je ani neznají, což je, myslím, velká škoda. Proto jsem děti několik koled naučila a doprovodili jsme si je hrou na Orffovy nástroje. Ve výtvarné výchově a pracovních činnostech jsme pak vyráběli vánoční přáníčka, ozdobičky a řetěz na stromeček. Ruční práce děti baví a až na dva chlapečky, kteří nejsou příliš manuálně zruční, se výrobky všem podařily.

            Během prosince a vlastně už i v listopadu jsem s dětmi nacvičovala tři pohádky jako divadlo, které jsme rodičům zahráli ve vánočním týdnu pod názvem „Pohádky pod stromeček“. Bohužel bylo v té době hodně dětí nemocných, přesto se akce podařila. Po pohádkách děti rodičům zazpívaly a zahrály nacvičené koledy u stromečku, který jsme si dopoledne společně nazdobili. Rodiče od dětí dostali dárečky v podobě svícínků z keramiky, které děti vyrobily a nakonec si všichni pochutnali na přineseném vánočním cukroví a teplém čaji. Atmosféra byla příjemná a všechny pěkně naladila na nadcházející vánoční svátky.

            Před prázdninami jsme s dětmi také navštívili vánoční program v muzeu a prohlédli jsme si výstavu betlémů. Cestu tam i zpět nám zpestřilo náledí, což se dětem samozřejmě velice líbilo. Naštěstí jsme všude došli bez úrazů. Poslední den před prázdninami pak na děti čekala třídní vánoční besídka, kdy jsme si společně vyrobili vánoční svícínky z jablíčka a pomeranče a papírový vánoční stromeček. Děti si také přinesly cukroví, které s maminkou upekly, a společně si na něm pochutnaly. Nejvíce očekávané však bylo předávání dárečků, kterého se děti nemohly dočkat. Besídka se vydařila a všichni spokojeně odcházeli na prázdniny.

            Vzhledem k tomu, že jsem se s rodiči viděla na divadélku a mohla jsem s nimi mluvit osobně, tak jsem jim tentokrát dotazníky nedávala a rozdám je opět až v lednu. S rodiči jsme si po představení povídali zejména o výběru pera, o knihách vhodných pro prvňáčky a o tom, jak to jejich dětem jde. Nikdo neměl žádné připomínky k výuce (za což jsem pochopitelně ráda) a všichni chválili své dítko za roli v představení, kterou sehrálo. Z jejich reakcí usuzuji, že se dětem ve škole stále líbí a jsou spokojené. Věřím, že jim to vydrží i nadále.

Mgr. Marie Čermáková Tomanová