Ano. A nesmíme se tomu divit. Osobnost dítěte utváří řada vlivů - vytíženost rodičů, problémy v rodinách, rozvod či nezaměstnanost. Když na dítě nemáme čas, posadíme ho k televizi.

 Emoční vývoj dítěte by měl být podle psychologů do konce desátého roku dokončen a to, co se v dítěti do té doby utvoří nebo neutvoří, co se během tohoto šestiletého období naučí, to si s sebou ponese po celý svůj život.

Emoce provázejí každého člověka od narození. Čím je dítě starší, tím více vnímá své okolí a reaguje na ně svými emocemi, jejichž škála se postupně zvětšuje. Do konce prvního roku se u dítěte rozvíjejí pocity radosti, zlosti, překvapení a strachu. V předškolním věku se kvalita citového života postupně mění, jeho city se stávají komplexnějšími. V tomto období probíhá tzv. „citová revoluce". S nástupem do školy city dozrávají a formují se. Právě proto je toto období nejvhodnější pro cílený rozvoj emoční inteligence a měli bychom tedy dítěti věnovat dostatek času a pozornosti, aby se mohla správně rozvinout.

K tomu, aby bylo dítě v dnešním světě úspěšné, nestačí pouze vysoké IQ a talent, je taky nutné, aby se naučilo a později umělo správně zařadit do společnosti. Důležité je, nebát se sebe sama a svých pocitů ani ostatních lidí a překážek, které nám vstupují do cesty. V tomto směru má člověk s velkou dávkou emoční inteligence obrovskou výhodu.