Většina rodičů alespoň jednou za rok píše z důvodu nemoci svému dítěti omluvenku. Nemoci se nevyhýbají dospělým, natož dětem, takže s nimi prostě musíme počítat. Pokud je dítě nemocné pouze občas a učení mu jde bez větších obtíží, není se čeho obávat, protože látku, kterou jeho spolužáci ve škole během jeho nepřítomnosti probrali, většinou lehce dožene. Jestliže ale onemocní dítě, které má s učením problémy a které je nemocné delší dobu nebo bývá nemocné častěji, pak už dohánění probraného učiva není taková legrace a pro mnohé rodiče je to mnohdy víc vyčerpávající než pro dítě samotné.

            Je jasné, že nebudeme do učení nutit dítě s horečkou, s bolestí hlavy atd. Bylo by to pro něj i pro nás příliš vyčerpávající a s nulovým efektem. Nemocné dítě by mělo hlavně odpočívat, aby se brzy uzdravilo a nedošlo ke komplikacím. Učení se začněte věnovat až tehdy, když je dítěti dobře a může se tak na učení soustředit. Přesto ale neznám dítě, které by se do učení a dohánění úkolů hrnulo. Právě naopak. Dětem se doma moc učit nechce, ať jsou zdravé nebo nemocné. Proto je potřeba je nejprve motivovat a začít hravě. Není potřeba se hned vrhnout na vyplňování pracovních listů, počítání desítek příkladů nebo dopisovat všechny strany najednou. A jak vlastně zjistíme, co všechno máme doma s dítětem dodělat?

             Možností je samozřejmě více. Většinou to ale probíhá tak, že jakmile dítě onemocní, paní učitelka pošle rodičům e-mailem zprávu se vším, co se ve škole během nepřítomnosti dítěte probíralo – tedy s tím, co máte doma udělat a procvičovat. Další možností je, že má třída své třídní stránky, kam paní učitelka každý den píše, co se ve škole probíralo, jaké jsou domácí úkoly, vkládá tam i nascanované zápisy, aby si je nemocné děti mohly doma dopsat, a často tam najdete i týdenní plán, ze kterého snadno vyčtete, co budou děti ve škole celý týden dělat, ve kterých učebnicích a na jakých stranách učivo najdete. Dobré také je, když do stejné třídy jako vaše dítě chodí i dítě vašich známých, protože po telefonu snadno zjistíte, co přesně se ve škole který den dělo a co si máte s dítětem doplnit. Někdy také paní učitelka posílá po dětech, které bydlí blízko vás, pracovní listy, případně sešity, které mělo dítě ve škole a je v nich potřeba něco vypracovat nebo dopsat. Případně můžete do školy zajít osobně a na všem potřebném se s paní učitelkou (panem učitelem) domluvit. Často se i dozvíte, na co konkrétně a jakým způsobem se máte doma s dítětem zaměřit. Pokud si s něčím nebudete vědět rady, je osobní konzultace s vyučujícím nejlepší. Paní učitelka vám určitě ráda vysvětlí přesný postup, jak dítě danou věc naučit, aby látku pochopilo a nemělo s ní po návratu do školy potíže. A možná se také dozvíte, že toho příliš dohánět nemusíte, protože je víc než polovina třídy nemocná a děti tak pouze opakují již probrané, aby marodům neutekly.  

            Tak … úkoly máte, dítě se už cítí podstatně lépe a je schopné se soustředit. Nezbývá, než se pustit do učení. Jak jsem již řekla, určitě nenuťte dítě, aby pochopilo a vypracovalo vše během jednoho dne. Tím byste ho akorát od dalšího učení odradili. Dobré je, když si vše rozdělíte na části tak, aby dítě vše stihlo, než půjde po nemoci znovu do školy.

            Doporučovala bych, abyste si první den učení vzali to nejjednodušší a propojili to s nějakou hrou. Dítě tak naladíte a nenásilně přivedete k tomu, že mu brzy zase nastanou povinnosti. Věřte, že ne vždy to bude zcela jednoduché, protože děti jsou po nemoci unavené a plnění školních povinností je to poslední, co by je mohlo zajímat. Mnohem raději by si hrály, dívaly se na televizi nebo si hrály na počítači, tabletu atd. A vlastně proč ne? Proč počítač k učení nevyužít? V dnešní době se na internetu dá najít spousta zajímavých učebních programů a materiálů, které děti baví a procvičí si na nich vše potřebné, aniž bychom je museli moc přemlouvat.  

            Jakmile jste dítě dokázali k učení motivovat a ono spolupracuje, máte z poloviny vyhráno. Teď už je jen potřeba si vše rozplánovat a pustit se do toho. Vezměte nejprve to, co dítě umí, aby mu práce šla rychle od ruky a mělo z ní radost. Když dítě uvidí, že mu to jde vcelku rychle a samo, nebude už další den tolik protestovat. Tedy samozřejmě se najdou i děti, které se do školy těší a které budou úkoly dělat rády. Možná je budou dokonce vyžadovat. I s tím jsem se už setkala. Jistě mi ale dáte za pravdu, že to většinou bývá spíš obráceně. Proto opravdu začněte jednoduchými věcmi a postupně přidávejte. Novou látku si nechte až na závěr, kdy už dítěti bude opravdu dobře, zvládne se soustředit a bude schopno novou látku pochopit a následně procvičit. Nezapomeňte také nechat dítěti dostatek času na odpočinek, protože je po nemoci zesláblé a snadno se unaví. Zpočátku pracujte v krátkých intervalech, které postupně s tím, jak dítěti budou přibývat síly, prodlužujte.

            Určitě není nutné, aby dítě sedělo při učení pouze u stolu. Různé hry, doplňovačky, omalovánky atd. na procvičení češtiny i matematiky se dají hrát i v postýlce. Dobrou kamarádkou do postele je samozřejmě knížka. Dítě vám pak může vyprávět, o čem četlo. Následně se mu můžete říct nějaké slovo z přečteného příběhu a zeptat se ho, proč je v něm měkké „i“ nebo tvrdé „y“, jestli se ve slově píše „ě“ nebo „je“, „mě“ nebo „mně“ atd. Může vám také říct, jaké v daném slově slyší souhlásky nebo samohlásky a nakonec si můžete zahrát slovní fotbal či jinou hru. Co se týče matematiky – příklady zvládne dítě také počítat v posteli, následně může vymyslet nějakou slovní úlohu, zahrát si na obchod, kdy dítě řekne, jakými bankovkami by nákup zaplatilo atd. Zkrátka učit se opravdu nemusíte pouze za stolem. Ke stolu si nechte jen vyplňování pracovních sešitů a listů, které máte vypracovat, a samozřejmě psaní. Vždy se snažte, aby pro dítě (ale ani pro vás) nebylo učení mučením, ale spíše zábavou. A pokud tomu tak opravdu bude, tak na sebe určitě nenechá dlouho čekat pochvala od dítěte, že ho to s vámi baví a že je učení doma zábava. J

 

Na závěr bych napsala pro motivaci zkušenosti některých rodičů, kterých jsem se zeptala.

 

Maminka Iva řekla: „Dcera bohužel bývá nemocná docela často. S paní učitelkou jsem proto v kontaktu a vždy, když dcera onemocní, se domluvíme na všem, co je potřeba dodělat. Nikdy nemusíme dodělat úplně všechno, co děti dělají ve škole. Navíc máme štěstí, že jí zatím učení jde samo, takže vše většinou stihne dodělat za pár dní.  A kdybychom náhodou něco nestihly, tak nám paní učitelka dá několik dní na dodělání.“

 

Maminka Renata řekla: „Syna, který chodí do páté třídy, už neřeším.  Během nemoci učivo nezjišťujeme a nedoplňujeme. Jakmile jde do školy, sám si sežene a dohoní vše, co zameškal. Snažím se ho vést k zodpovědnosti, takže pokud něco nesežene a zanedbá, je to na něm.

U dcery, která je v první třídě, učení zjistíme od kamarádky a všechno dodělá najednou. Zvládne napsat třeba deset stránek písanky, vypočítá pět stránek z matematiky a přečte několik stran slabikáře. Baví ji to a sama se o učení hlásí.“ 

 

Maminka Zdena řekla: „Syn chodí do druhé třídy. Když je nemocný, tak učivo doplňujeme odhadem podle délky jeho nemoci. Uděláme stránky, které si myslím, že zvládli ve škole, a pokud po příchodu do školy syn zjistí, že něco nemá, tak to v zápětí doděláme. Paní učitelka na mé dotazy přes e-mail moc nereaguje, takže si z učení nedělám hlavu a řeším to takto. Zatím nebyl problém, protože jsme většinou doma udělali víc, než se stihlo ve škole.“

 

Maminka Petra řekla: „Dcera moc často nemocná nebývá, ale minulý rok, to chodila do první třídy, byla jednou nemocná 10 dnů. Paní učitelka mi řekla, že máme každý den udělat jednu stránku z matematiky, jednu stránku z písanky a jednu stránku ze slabikáře. Do prvouky a angličtiny jsme měly pouze opakovat probrané učivo. Učily jsme se průběžně a nebyl problém. Jen na začátku se jí do učení moc nechtělo, jak byla unavená, a stálo mě to trochu přemlouvání. Nakonec si ale dala říct a vše jsme zvládly, než šla znovu do školy.“

 

Maminka Jarka řekla: „Syn chodí do čtvrté třídy a při doplňování úkolů během nemoci máme dvě možnosti. Buď si přes e-mail dopisujeme s paní učitelkou, která mi každý den večer posílá, co dělaly děti ve škole. Následně učení se synem postupně doplňujeme. Pokud je ale synovi opravdu hodně zle, tak učení necháváme, až se vrátí do školy.  Paní učitelka mu pak udělá červený puntík u všeho, co máme dodělat a dá nám na to týden. Většinou ale nemoc není tak zlá, takže preferujeme posílání úkolů e-mailem a jakmile se synovi uleví, po chvilkách průběžně doděláváme.“

 

Maminka Simona řekla: „Syn je v první třídě. Když je nemocný, chodím několikrát za týden do školy a vyzvedávám mu úkoly. Ráno odevzdám paní učitelce splněné věci a odpoledne si vyzvednu nové. Když se pak syn vrátí do školy, naskočí do stejného učiva jako ostatní děti a nemá problém. Doděláváme toho ale někdy opravdu hodně a dost často ho musím k učení přemlouvat. Občas dojde i na slzičky, ale nakonec si dá říct.“

 

Maminka Jana řekla: Moje děti (3. a 6. třída) doma úkoly nedělají. Pouze, když už jim je lépe, tak si dopisují učivo a doučují se zmeškanou látku, kterou zjistíme od známých.“

Mgr. Marie Tomanová