Sčítání a odčítání přes desítku se nám dospělým může zdát vcelku jednoduché, ale pravdou je, že některým dětem pěkně zamotá hlavu. Děti totiž teprve získávají pojem o čísle (např. mám napsané číslo 5 a k němu si poskládám 5 knoflíků) a to, co nám přijde samozřejmé, se děti pomalu učí. Počítání s přechodem  přes  základ  10  je  učivo  náročné a nemůžeme proto počítat s tím, že je prvňáčci plně ovládnou. Dle mých zkušeností je však dobré počítání s přechodem přes desítku žákům objasnit ještě v první třídě, protože už mají od začátku školního roku zažitý určitý režim a naplno vnímají nové informace, které mnozí přímo vyžadují. Většina prvňáčků dychtí po tom, učit se nové a nové věci. Otáčí stránky v učebnici dopředu a touží poznávat víc a víc, tak proč toho nevyužít. O prázdninách pak „vypnou“ a budou mít dost času všechno, co se v první třídě naučili, postupně vstřebat. Po prázdninách si pak na začátku druhé třídy všechno zopakují a počítání s přechodem, se kterým se seznámili již v první třídě, pro ně bude mnohem snazší a půjde jim lépe a rychleji. To ale neznamená, že když budou děti celou první třídu procvičovat počítání do 20 bez přechodu, tak o něco přijdou. Já se však po svých zkušenostech přikláním k první variantě, a to i z důvodu pomalejšího rozjezdu dětí na začátku školního roku (než si zase po prázdninách zvyknou na školní režim). Podmínkou nácviku sčítání a odčítání s přechodem ale je, aby se dítě bezpečně orientovalo v řadě čísel do 10 a do 20.  

            Aby děti zvládly rychle počítat s přechodem přes desítku, je potřeba, aby se naučily dobře a rychle rozkládat čísla. Sčítání s přechodem přes základ 10 se totiž ve školách učí pomocí rozkladu druhého sčítance. To znamená, že si děti druhé číslo rozdělí na dvě čísla. První číslo říká, kolik chybí prvnímu sčítanci do deseti a druhé číslo je zbytek druhého sčítance – např.: 6 + 8 = 6 + (4 + 4) = (6 + 4) + 4 = 10 + 4 = 14. Díky rozkladu tak děti dostanou snazší příklad, který už umí spočítat - např.: 6 + 8 = 6 + (4 + 4) = (6 + 4) + 4 = 10 + 4 = 14. Takto napsané to vypadá velice složitě, ale není. V praxi s dětmi příklady takto zdlouhavě nerozepisuji. Spíš je vedu k tomu, aby si uvědomily, kolik chybí do deseti (k tomu jim pomůže, když si čísla znázorní pomocí knoflíků, fazolí atd.) a následně přičetly zbytek. Většina dětí si velice rychle zapamatuje, jak se které číslo rozkládá, aby jim vznikla desítka, až postupně přejdou k počítání bez rozkladu. Přesto jsou děti, které rozklad dělat nechtějí (jsou to děti, které už počítání s přechodem zvládají automaticky a rozklad je zdržuje) nebo děti, které mají s matematikou potíže, nemají ještě pořádně zafixované počítání bez přechodu a vůbec nechápou, jak se rozklad dělá. Pro takové děti je rozklad čísel utrpením a je velice důležité použít názorné pomůcky, které jim počítání usnadní (počitadlo, číselnou osu, víčka, kamínky, fazole, sčítací tabulku atd.).

            Stejná situace pak nastává při nácviku odčítání s přechodem přes základ 10, což se děti učí rozkladem menšitele – např.:  12 - 5 = 12 – (2 + 3) = (12 – 2) – 3 = 10 – 3 = 7. Některé děti to pochopí hned, jiné opět potřebují čas a názor. Není však potřeba zoufat, nakonec se to naučí všichni. Většina dětí časem zjistí, že už rozklad nepotřebují a začnou počítat i bez něj, případně rozklad nahradí používáním prstů. Nemyslím si, že je nutné děti k rozkladu nutit, když jim jde počítání i bez něj. Pravdou ale je, že některé děti se bez rozkladu a názorných pomůcek zkrátka neobejdou a nácvik počítání s přechodem jim potrvá dlouho. Proto buďte trpěliví a snažte se do nácviku zapojit co nejvíce hru, aby děti neztratily o učení a počítání chuť.

  • používejte nejrůznější názorné pomůcky jako je počitadlo, číselná osa, PET víčka, fazole, hrášky, dřívka, korálky, peníze, hračky, pastelky atd., znázorňujte a trénujte rozklady
  • hrajte si na obchod – nejprve používejte jenom koruny a desetikoruny, postupně přidejte i další peníze
  • vyrobte si početní domino
  • vezměte si hrací kostky s puntíky, házejte a sestavujte z hozených čísel příklady
  • vymýšlejte početní pyramidy, trojúhelníky a hady či jiné tvary, aby bylo počítání zábavnější a napínavější
  • vymyslete a nakreslete dítěti početní bludiště (lze hrát i na zahradě a v přírodě, kdy dítě počítá po cestě za pokladem příklady a plní úkoly)
  • využívejte kolíčkové počítání (kartičky s příklady a přeházenými výsledky, dítě dává kolíček na správný výsledek)
  • využívejte různé počítačové programy, kde si dítě může počítání procvičovat
  • hrajte hru typu: Myslím si číslo, když k němu přičtu 6, je to 13. Které číslo si myslím?
  • dávejte si početní hádanky
  • trénujte rozklady s figurkami z „Člověče, nezlob se“ – dítě skáče a dopočítává, kolik musí udělat skoků do desítky
  • můžete počítat kroky při chůzi, když někam jdete
  • používejte při počítání LEGO kostičky, základem je kostička s deseti špuntíky – zadejte příklad, najděte správné kostičky, které skládejte na základní desítku nebo vedle sebe podle příkladu, aby dítě vidělo, kolik špuntíků chybí do deseti a kolik přebývá
  • obkreslete si čtyři ruce na papír a prsty používejte k počítání tak, že je dítě bude ohýbat podle daného příkladu (dobré je, když jsou dvě ruce v jedné barvě a dvě ruce v jiné barvě)
  • vymýšlejte si různé slovní úlohy
  • děti, které rády kreslí, bude bavit barevné počítání (obrázky, u kterých se počítá a které se vymalovávají podle zadání)
  • hrajte s dětmi plácanou, skákanou atd. (na zemi jsou kartičky s čísly, dítě dostane příklad, který rychle vypočítá a výsledek plácne plácačkou nebo na něj skočí)
  • příklady s bombou (dítě má za úkol vypočítat příklad dřív, než bouchne bomba)
  • vyrobte si a hrajte početní pexeso
  • vyrobte si z krabice autobus a počítejte, kolik lidí nastoupilo, vystoupilo, dojelo do cíle atd.

                Určitě vás opět napadne spousta dalších možností, jak svým dětem nácvik počítání zpříjemnit. Ze začátku opravdu veďte dítě k tomu, aby si příklady znázorňovalo pomocí různých předmětů (i kdyby to byly jen prsty), aby mělo možnost si příklad takzvaně osahat    a až se bude cítit jistě, tak zkuste počítat bez znázorňování. Pokud to nepůjde, tak se zase vraťte o krok zpět. Náročnost je potřeba zvyšovat postupně, aby dítě mělo možnost si spoje zautomatizovat. Dobré je při učení spojit sluch, zrak i pohyb. Dítě si tak vše lépe zapamatuje. Snažte se dítě chválit i za sebemenší pokrok a pomáhejte mu. Buďte trpěliví, důslední a hodně procvičujte, i když se vám bude zdát, že to nikam nevede. Jednou to přijde a pak se z úspěchu budete společně radovat.